TRIP: Na skok v Krakowě

Z Prahy do Krakau za 290 Kč. Tuhle nabídku Regiojetu nešlo odmítnout. Jako každá "výhodná nabídka" má samozřejmě háček: zpáteční cesta je již za plnou cenu. Podobnou strategii používají též konkurenční České dráhy. To mě však netrápilo, protože jsem chtěl pár dnů zůstat ve Slezsku.

Jak se dalo předpokládat, byl ranní vlak Regiojetu do Ostravy zcela prázdný, ani marketingové promo zatím nezabralo. Nikdo proti tomu nic nenamítal. Cestování v prázdném, hezky nasvíceném vagonu je ještě příjemnější než obvykle, neboť co si budeme povídat, "peklo jsou ti druzí" (Sartre). Při této příležitosti jsem věnoval tichou vzpomínku zkrachovalé Air Ostrava, se kterou jsem kdysi letěl z Berlínského Tempelhofu (dnes je z letiště uprchlický tábor, jsem již pamětník) do Prahy pouze se dvěma či třemi spolucestujícími. Po příjezdu do Ostravy Svinova se projevil druhý háček výhodné nabídky: i když koleje vedou až do Krakowa, přestupuje se do autobusu. Je to provozně levnější a mohou nabrat cestující na krakovském letišti, což je jedna z příčin existence této linky. 

Svinovské nádraží prošlo celkem zdařilou modernizací, ovšem v Ostravě na mě vždy doléhá určitá existenciální tíseň, i na tomto docela hezkém místě, které se nemohu zbavit. Příjezd autobusu je proto vysvobozením. Jedeme plochým Slezskem ke Katowicím. Industriální charakter krajiny na české i polské straně je stejný, hranice mezi nimi téměř nepostřehnutelná. Před Katowicemi přibývá monstrózní dopravní infrastruktura, postavená za peníze EU. Letmý pohled z oken autobusu ukazuje Katowice jako škaredé, urbanistický až brutální město, které je tím ale zajímavé. 

Krakow, coby historické a kulturní centrum Polska, již evokuje úplně jiné pocity. Historické jádro je pod památkovou ochranou, současný dynamický rozvoj se proto odehrává "za hradbami", a širší centrum města změnil během jednoho desetiletí k nepoznání. Za oběť mu padlo staré nádraží. Hned v jeho sousedství vybudovali nové, skryté pod zemí, s obrovským nákupním centrem nad ním. 

Krakow proběhnu po obvyklé turistické trase Rynek Glowny - Wawel - Kazimierz a registruji násobně větší turistický provoz od poslední návštěvy. Nakonec jsem vždy zvědavý hlavně na židovský Kazimierz, který jsem poprvé navštívil před dvaceti léty. Historicky cenné místo bylo zapsáno na seznam UNESCO již v roce 1978, ale teprve celosvětový ohlas Schindlerova seznamu objevil jeho krásu a skrytý potenciál pro širší veřejnost. Ospalá a zanedbaná čtvrť začala být v módě jako nekonformní kulturní alternativa k centru Krakova a později jako místo, kde lze vydělat na turistech. Proto mohu už jen vzpomínat na prázdné šedivé ulice se zanedbanými bloky domů, mezi nimiž proluky, vyrubané nesmiřitelně kráčejícími dějinami. Teď jsou všude kavárny, hospody a fastfoody se zapiekankou.

"Šest set let existoval židovský Krakov. Po dnešním večeru těch šest set let bude jen pověst," pateticky ohlašuje likvidaci ghetta esesák Amon Goeth v Schindlerově seznamu. Jaká je současná identita Kazimierze? Trochu polská, trochu židovská, ze všeho nejvíc asi turistická... 

Na Krakow padá soumrak. Za šera ztrácí přítomnost jasné kontury, stíny minulosti ožívají. Digitální hodiny na portálu kostela precizně odpočítávají náš vyměřený čas. Budu si muset pospíšit, abych se před Soudným dnem stihl vrátit domů...