Strade di Roma IV.
úterý 22. listopadu 2016
Grande Bellezza: Via Appia
Způsob, jakým vstupujeme do města, ovlivňuje, jak ho vnímáme. Je proto lépe se přibližovat pozvolna, z periferie, místo rychlého příjezdu na nádraží v centru nebo autem nějakým tunelem. Do Benátek by se mělo zásadně připlouvat lodí a do Říma některou z historických cest. I v poslední bondovce Spectre přijíždí James Bond svým nablýskaným sporťákem do Říma po Via Aurelia místo nějakého dálničního přivaděče, jak je to v "reálu" obvyklé...
Po příletu na římské letiště Ciampino si tradiční vstup do města může dopřát každý. Jen pár set metrů od letištní haly začíná (či spíš končí) dochovaný úsek historické Via Appia, královny všech dlouhých cest (Appia longarum... regina viarum), jež vede až do jihoitalského Brindisi. Aby se to nepletlo se soudobou paralelní komunikací stejného jména, dostala přívlastek Antica. Ve své době byla nejvýznamnější trasou římského imperia.
Do centra Říma směřuje po perfektní přímce, jen nepatrně zvlněným terénem. Dlažba je sice nová, ale na několika místech se dochovala původní, s hlubokými vyježděnými kolejemi, kterým se raději vyhýbají i borci na ultramoderních horských kolech.
Pro chodce představuje nevšední zážitek. Nachází se totiž už v katastru Říma, tedy ve městě a z východu sem doléhá všechen ten městský provoz a lomoz. Ale jinak prochází venkovskou krajinou, s výhledy na pole a pastviny západním směrem, krásně porostlou piniemi.
Cestu lemují ruiny antických staveb (pevnosti, vily, mauzolea), kterých je tolik, že se časem omrzí. Vlastně přetvářejí okolí Via Appia v jeden velký archeologický park, dlouhý přes deset kilometrů.
Trosky uměleckých děl, jak se po tisíciletích dochovaly, se vlastně jaksi samovolně staly svébytnými instalacemi, mající nový specifický estetický význam a efekt.
S přibližováním centru Říma jsou pozemky stále více ohrazeny vysokými zdmi a výhled do volné krajiny se ztrácí. To nejhezčí z Via Appia již máme za sebou.
Objevují se první monumenty křesťanské éry, jako třeba bazilika San Sebastiano fuori le mura a u brány, zasvěcené taktéž svatému Sebastiánovi najdeme sloup, kde Via Appia pro pocestné do Říma končí, i když vlastně začíná...
neděle 30. října 2016
Kapličky u Úštěku
Lidová pobožnost křížové cesty přetvořila kopce a návrší v symbolickou Kalvárii
Posvěcení krajiny je i jejím polidštěním, zkulturněním. To se nám předvádí v plné kráse na vrchu Ostré nedaleko Úštěku. I když je příroda Českého středohoří působivá sama o sobě, silueta dvou kaplí, rafinovaně umístěných na příhodném kopci, obohacuje její přirozenou krásu ještě o architektonickou dominantu. Až na místě zjistíme, že mezi dvěma kaplemi stojí v pozadí ještě třetí, menší kaple Božího Hrobu, která se už při pohledech z dálky tolik neuplatňuje, protože časem přišla o věžičku.
Působivý barokní koncept areálu doplňuje dominantně umístěné osové schodiště s podestami a sochařskou výzdobou, která je dnes torzem.
Nedávno se zjistilo, že dolní podesta je lehce mimo hlavní osu, což je zřejmé i z fotografie výše. Její osa směřuje ke kříži na vrchu Sedlo, na který kdysi putoval jezuita Bohuslav Balbín. Umění situování děl dokrajiny bylo velmi promyšlené, uvažovalo se tady o širších pohledových liniích a vazbách.
Kalvárie na Ostrém svou velkorysou koncepcí a působivostí zřejmě otevřela novou etapu budování kalvárských areálů a křížových cest ve zdejším kraji, hlavně v jeho nejsevernějších částech. U zrodu kalvárie na Ostrém jezuité z rezidence v nedalekých Liběšicích, podobně jako v jihočeském Římově. Autorství poutního areálu, založeného v letech 1704–1707, se připisuje italskému baroknímu architektovi Octaviánovi Broggiovi z Litoměřic.
Vedle pomyslné vazby na Bohuslava Balbína se jezuitský vliv projevil i netypickým zasvěcením symetrické dvojice dominantních protějškových kaplí (Nalezení a Povýšení svaté- ho Kříže), před nimiž stával krucifix, završující schodiště. Kaple měly zdůraznit úctu ke kříži jako nástroji Kristova umučení, jehož kult je pro jezuitské prostředí typický. Na psychologické spoluprožívání Ježíšova utrpení se jezuité velmi zaměřovali. Psychický prožitek symbolického putování s Ježíšem na místo jeho umučení umocňoval namáhavý výstup po schodišti, provázený expresivními sochami.
Zřejmě symbolizují tajemství Bolestného růžence a vrcholí dnes již zaniklou Kalvárií a kaplí Božího hrobu. Na to navazovaly další pobožnosti, které doplňovaly bohatou duchovní symboliku genia loci.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)