neděle 24. května 2026

GRL: cesta nocí do Drážďan [322 km]

Kvůli vedru vyjíždím z Prahy odpoledne, abych jel většinu trasy v noci. V Ústí se stmívá a ochlazuje, na stezce nikdo moc nepřekáží, jede se výborně. Večeře na pumpě v Děčíně, kde obsluha všechny vyhazuje z prostor se sezením (...ale chodili jim tam lidi...). V sobotu večer je podél Labe živo - všude zaparkovaná obytná auta, lidé pokecávají venku či se ukládají k spánku, užívají si u řeky. Za Königsteinem si chci dát dvacet, ale lavička je blízko tratě, kde neustále jezdí těžké nákladní vlaky. U fabriky za Heidenau mám paradoxně větší klid, byť s trochou industriálního hluku. Chvíli poležím, vypnu hlavu, ale nezaberu. Do Drážďan přijíždím ještě za tmy. Centrem se motají divné existence a já s nimi, protože hledám, kde bych mohl koupit něco s kofeinem. Neuspěju ani na nádraží, žádné automaty nebo otevřené občerstvení, ani jediné pítko na pěší zóně nefunguje. Inu Německo... Zpět do Děčína šlapu v těžkém absťáku, ale nějak to přežiju a po doplnění hladiny cukru a kofeinu se věci vracejí do normálu. Slušným tempem dojedu do Ústí a řeším, jestli pokračovat, nohy by to daly. Ale slunce už zase pere, dělají se tropy, proto raději končím, abych někde nepad do škarpy. To bych nerad.

navečer se blížím k Středohoří

na Střekov padá soumrak

v Labi je málo vody

Velké Březno - musel jsem zpomalit

benzinka v Děčíně - místo na židlích se sedí na květináčích

noční Děčín

před půlnocí překračuji hranici neexistujícího státu

cesta do hlubin noci



Drážďany bez davů

Augustusbrücke

schloss Pilnitz za úsvitu

enderácké UFO u Heidenau

nová lávka v Děčíně




pátek 22. května 2026

XC: Provinz Schlesien/Silesia

Okruh po regionu, kterým se prohnaly velké dějiny a rány po nich se dosud nezacelily [99km/1015vm].

brücke über den Steine

Waldenburg

Altes Bergwerk Waldenburg

Hochberg-Wanderweg

Schloss Fürstenstein

unsere schlesische Heimat, so schön

Arado Werke Landshut

kloster Grüssau






 








úterý 19. května 2026

XC: Hracholusky

Z Rokycan přes Plzeň podél Mže k nádrži Hracholusky a k vlaku do Stříbra [66km]. Některá místa vypadala jako po válce, ale jinak hezká jízda.

brod přes Klabavu

snesené drážní těleso mezi Ejpovicemi a Plzní

pivo drahé, zisky velké, ale brána stále oprýskaná

studánky v Plzni

havran Ridley na havraní stezce

techničtější singl u Bubnu

ruina Buben

Hracholusky

Pňovany - takhle prosperita nevypadá

Pňovanský most

lodě zatím neplují

hornický skanzen ve Stříbře

Mostecká věž  ve Stříbře



středa 13. května 2026

XC: Bílé Karpaty

I. etapa: Velká Javořina 
Hezká, zajímavá a magická místa Kopanic - z Vápenek přes mnoho mlýnů podél Veličky do Velké a k Vojšickým loukám. Z Kobyly hezký singl ke kuželovskému mlýnu a přes Filipovské údolí dlouhé stoupání na Velkou Javořinu k vysílači, který vypadá, že se brzy rozpadne. Nakonec cca 12km dlouhý sjezd do Vápenek, v chladném počasí jsem docela vytuhl  [57km/1086vm].

domky ve Vápenkách



kamenné stodoly v Hrubé Vrbce

Velká nad Veličkou a hřeben Javořiny, kam mám namířeno

zbojník mě ukázal cestu

Vojšické louky a Čertoryje

luxusní singl z Kobyly

Tři kameny

kuželovský větřák

Šibenický vrch, kde vyhaslo mnoho duší

večer na vrcholu Velké Javořiny, foukalo, hodně [970mnm]
































II. etapa: Žítková
Z Bojkovic 15 km stoupání na Žítkovou, místy docela krpál. Potom sjezd k hutím a zase nahoru skvělou Třešňovou cestou po hřebenu do Vlárského průsmyku. Potkal jsem tam jen dva lidi a jednu svini. Zpět do Bojkovic po nové cyklostezce podél Vláry [68km/1132vm].

Žítkovský vrch - bohyně se nezjevily

hezký singl po hraniční čáře

bukové lesy vždy potěší

Slovensko z Čerešienek

na vrcholu Javorníku

klid rušily jen zvuky motorových pil

mosty přes Vláru

nová luxusní cyklostezka

 příjemně se vlní krajinou






























III. etapa: Vršatské bradlá
Z Brumova přes hřeben za Nedašovem na hranici, kde mě přivítali dva malí vzteklí psi. Rychlý sjezd do Červeného Kameně a potom brutální stoupání na sedlo Chotuč. Na něm se už ukazují bradla a Vršatské Podhradie v celé své kráse, připadám si tu jako někde v Dolomitech. Po prohlídce hradní ruiny a borovičce (co jiného) v hotelu Jasoň mě čeká už jen příjemný sjezd přes lesy k Vláře [51km/865vm].

hranice na Tovarském potoku

sedlo Chotuč

výjimečný krajinoráz Vršatského Podhradie

bradla vyčnívají z reliéfu flyšových Bílých Karpat

malebné okolí a impozantní výhledy, co chcete více 

měli by to vyrubat, jak tomu bylo dříve







mám odpracováno a tak se mohu tlemit



poslední dobrodružství - brod přes Vláru