Bikepacking: Donau flow I. [894 km]

Z Plzně přes Cham, Regensburg, Passau, Linz, Wien a Bratislavu do Štúrova/Esztregom v šesti dnech.

I. etapa: Z Plzně přes Dobřany a Stod do Domažlic. V menších městech jsou k vidění hezká zákoutí, celkově mě ale neoslovila. Za Domažlicemi výborné lesní úseky, po přejetí hranice se otevírají výhledy na Bavorsko. Podél řeky Chamb do Chamu a podél meadrujícího Regenu do Rodingu. Solidní trasa na rozjezd [121 km].

II. etapa: Z Rodingu nejprve na západ idylickým údolím Regenu s malebnými zemědělskými usedlostmi a úpravnými vesnicem. Za Nittenau se Regen stáčí na jih, aby se v Regensburgu potkal s Dunajem. Krátké zastavení na soutoku a hned pokračuji po levém břehu. Po přejetí na pravý poblíž Worthu začíná skvělý šotolinový úsek až do Straubingu, který míjí četné laguny a mokřady s hnízdícími ptáky mě neznámých druhů. Mezi Straubingem a Deggendorfem je krajina víc zabydlená, technizovaná [155 km].

III. etapa: Snídaně v šest, spolu s dělňákama z gasthausu, byla fronta na kafe. V sedm už zase šlapu a říkám si, že bych mohl dojet daleko. Defekt a objížďky kvůli stavbám protipovodňových valů tyto úvahy umlčí. Před Pasovem přejíždím na druhý břeh přes ikonický Kachlettwerk. Dvacet kilometrů za Pasovem další, tentokrát brutalistní elektrárna a pak Schlögenerská smyčka, což je nejhezčí úsek Dunaje mezi Pasovem a Lincem [128 km].

IV. etapa: Brzy ráno mířím k Linci, podél řeky skoro nikdo není, jen pár osamělých běžců a cyklistů. I průjezd Linzem byl rychlý, bez obvyklých davů na nábřežích. Za Mauthausenem se kazí počasí, prší a fouká nárazový vítr. Mě většinou do zad a lituji všechny, kdo šlapou proti. Dominantní většina má stejně elektriky a tak jim to nevadí. Za Greinem vjíždím do Wachau, počasí se lepší, před Melkem už svítí slunce. Takže v nejhezčí části rakouského Dunaje mám i nejlepší počasí a podvečerní jízda do Spitze byla jako za odměnu [157 km].

V. etapa: Po pár kilometrech za Spitzem povinná zastávka na každé návštěvě Wachau - opevněný kostel sv. Michaela, založený Karlem Velikým kolem roku 800 na místě keltského obětiště. To místo vyzařuje. Duchovně posílen zmáknu davy dementních turistů v Dürnsteinu, kam zrovna připluly tři velké lodě. Je pátek, provoz na stezce výrazně houstne, takže s úlevou přejíždím před Křemží na druhý břeh, kde je prázdno. V Zwentendorfu míjím nespuštěnou jadernou elektrárnu, která je označovaná za pomník jaderné energetiky v Rakousku. A může být i symbolem rakouské blbosti. Potom rychlý průjezd Vídní, za ní mířím nudným úsekem jako podle pravítka k řece Moravě a dál do Devína k soutoku s Dunajem. Do Bratislavy přijíždím za soumraku [171 km].

VI. etapa: Ospalým sobotním ránem jedu nejprve na snídani na Hlavnú stanicu, což vyžaduje určitou míru otrlosti. Kupuji kafe a muffin, jeden obyvatel nádraží mezitím zkoumá, co by se mu z mého kola hodilo. Rozejdeme se v míru. Potom projedu ztichlým městem k loděnici, kde se napojím na Dunaj. Cesta podél Gabčíkova je fádní, ale rychle to odsýpá. Nerozumím některým věcem - proč třeba uprostřed ničeho někdo postavil osvětlení na krátkém úseku úzké nepoužívané cesty. Do Komárna přijíždím tak akorát na polední pauzu. Po ní už finále s dojezdem do Štúrova/Ostřihomi a mě je líto, že cesta končí [162 km].